Jak se zaživa stát mumií?

1. ledna 2009 v 18:20 | LaVoisin |  Zajímavosti
Co je to mumie? Zřejmě se vám vybaví seschlá postavička, obmotaná vrstvami fáčoviny a uložená v sarkofágu. Mumifikace se obvykle provádí až posmrtně. Víte ale, že mumifikovat se může i zaživa? ENIGMA vás zavede za buddhistickými mnichy, kteří dobrovolně mumifikují sami sebe… A je to pro ně čest!

Není jich prý příliš mnoho. V celém Japonsku možná dvě nebo tři desítky. V jiných zemích s buddhistickým vyznáním (například Tibet nebo Vietnam) to zřejmě bude ještě méně. Proces "sebemumifikace" je údajně velice zdlouhavý a také velice bolestivý. A navíc se prý nemusí pokaždé zdařit. Jedná se vlastně o jakousi speciální sebevraždu. Od konce 19. století platí v Japonsku zákon zakazující mnichům formu tohoto sebeobětování. Buddhisté ovšem uctívají tyto mumie, jako by šlo o samotného Buddhu. A který buddhistický mnich by si nepřál takové úcty?

Vysvobození ze světa iluzí

Vše, co slyšíme, vidíme, cítíme, i to, co se okolo nás odehrává - to vše je údajně pouhá iluze, která jen šálí naše smysly. Buddhisté proto využívají tělesnou bolest, aby se vytrénovali k ignoraci fyzického světa, a mohli se tak prý lépe soustředit na svět duchovní. Není to ovšem cesta všech buddhistů, ale jen několika málo specifických buddhistických sekt. Někteří mniši například tráví celé hodiny meditací v lotosovém sedu pod ledovým vodopádem. Jiní zase volí bolestivou sebemumifikaci. Prvním sebemumifikovaným mnichem je údajně Kuukai (774 - 835), zakladatel buddhistické sekty Shingon. Právě odsud má prý pocházet ona myšlenka, že tělesné utrpení osvobozuje ducha.
Zachovaly se i orgány

Teprve v 60. letech 20. století se vědci začínají blíže zabývat záhadnými mumiemi, nalezenými v Tibetu. Místní lidé je uctívají jako posvátné. Vědci údajně neočekávají od svých zjištění žádný převratný objev. Domnívají se, že mumifikaci provádějí mniši až posmrtně způsobem, jaký je pro tento proces obvyklý například v Egyptě - tedy že v první řadě odstraní vnitřní orgány. Ty totiž bývají jako první napadány bakteriemi a jsou důvodem rozkladu. Výsledky rentgenu ovšem berou všem dech. Jak je možné, že orgány u nalezených buddhistických mumií, starých několik stovek let, jsou netknuté, a přesto nedošlo k rozkladu? Nechybí prý ani mozek. Vědci jen nechápavě kroutí hlavami. Musí jít o dosud zcela neznámý proces mumifikace. Sebemumifikaci!

Zhotovení živé mumie

Téměř desetiletý proces sebemumifikace údajně zvládnou úspěšně absolvovat jen ti skutečně vyvolení. Během prvních tří let se mnich živí pouze ořechy a semínky. Přísnou dietu doprovází tvrdý tělesný režim, který má mnichovo tělo zbavit veškerého tuku. Další tři roky smí mnich pojídat kůru borovic a kořínky některých rostlin. Nastává stádium, kdy je jakákoli fyzická námaha takřka nemyslitelná. Třetí tříletou etapu sebemumifikace prý přežije jen málokdo. Mnich začíná pít speciální jedovatý odvar, který je silně močopudný a vyvolává zvracení a pocení. Dochází k odvodňování organismu. Pitím mírných dávek jedu se údajně mnichovo tělo stává samo jedem. Je tak opravdu dostatečně chráněno před hmyzem a všemi bakteriemi, které by ho po smrti mohly napadnout? Pokud mnich absolvuje celé tři přípravné fáze, je už v podstatě hotovou mumií. Žijící.

Pomalá smrt je prý požehnáním

Nyní už zbývá učinit jen poslední krok. Živoucí mumie usedá do maličké hrobky vyhloubené tři metry pod zemí. Je sotva tak velká, jako je mnichovo zkroucené, vysušené tělo. V lotosovém sedu je mnich zaživa pohřben, a to jen s několika kořínky k jídlu. Přívod vzduchu mu zajišťuje úzká bambusová trubička. Jak dlouho trvá tato poslední fáze? Je prý požehnáním, když smrt přichází jen velmi pomalu a mnich tak může co nejdéle recitovat mantry (posvátná buddhistická slova). Každý den dává pohřbený svým živým společníkům znamení zvonečkem, že je stále ještě naživu. Teprve když zvonění ustane, mniši odstraní trubičku a hrobku neprodyšně uzavřou. Dílo je dokonáno. Téměř. Po třech letech je hrobku nutné opět otevřít a mumii přenést do chrámu. Tady nastává moment překvapení. Většina mumií se totiž rozpadne. Je to snad opravdu vůle Buddhova, komu dovolí těšit se po smrti posvátné úctě?
Zdroj: RF Hobby a časopis Enigma. Děkuji
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ňunafu ňunafu | 8. ledna 2013 v 11:27 | Reagovat

Ahoj. Byla sem v egyptě a ted sem se sama procházela kolem pyramid. Vyskočila na mě mumie a od té dob y sem také mumie!! Pošlu vám klidně fotky!

2 ... ... | 21. srpna 2015 v 17:46 | Reagovat

[1]: nunafu jestly jsi myslys že ti na to někdy někdo napětí tak jsi vedle. Takového Kida poznal i já.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.