Vymítání ďábla pokračuje i ve třetím tisíciletí!

15. ledna 2009 v 22:44 | LaVoisin |  Zajímavosti
Jak se živí exorcisté v době technologických vymožeností a moderní psychiatrie?

23letá novicka z ženského kláštera umírá poté, co je při obřadu vymítání ďábla, neboli exorcismu, přivázána na kříž s ústy ucpanými roubíkem. Ještě před tímto aktem ji její představení, kteří tvrdí, že mladá žena je posedlá démony, po několik dní vězní svázanou bez jídla a vody. Řekli byste, že jde o středověký případ exorcismu? Omyl. Tento tragický příběh se odehrál loni v létě na severovýchodě Rumunska!


"Nevím, proč se kolem toho dělá takový rozruch. Vymítání ďábla je v srdci naší ortodoxní církve zcela běžné. Moje metoda není určitě pro další kněze vůbec neznámá," prohlašuje otec Daniel Korogeanu, který smrtelný exorcismus na mladé ženě vykonal. Dívka přitom podle všeho trpěla schizofrenií.

Vraždy s cílem vymítit ďábla
Dobrá, možná si teď říkáte. Přiznejme si, že v Rumunsku se to stát může, zvlášť v jeho odlehlých a zaostalých lokalitách. Ale ve vyspělém západním světě? Nikdy. Opět omyl. Na takovou Kanadu jsme si uvykli pohlížet jako na vyspělou zemi. Přesto se zde, nebo třeba ve Spojených státech amerických, čas od času objevují případy vymítání ďábla, o kterých se svět dozví právě kvůli tomu, že člověk "napadený démonem" práci exorcistů nepřežije.
Před třemi lety v kanadském městě London zemřel 19letý mladík poté, co byl po několik dní připoután pánskými vázankami k židli a nedostával žádné jídlo a pití. Vše se dělo se souhlasem jeho nejbližších příbuzných a členů tamní církevní komunity. V roce 1995 v kanadském Cambridge zemřela dvouletá holčička, když musela vypít nadměrné množství vody, aby se z ní vyplavil démon. Podobný osud potkal pětiletou Američanku, která musela polykat roztok čpavku a octa. V roce 1995 kněží Pentekostální církve v San Francisku ubili jednu ženu. Další žena byla v roce 1997 ukopána k smrti v kalifornském Glendale. Všechny jmenované vraždy byly vykonány s jediným cílem: vymítit z těla oběti ďábla nebo démona.

Vatikánská škola pro exorcisty
V knize amerického sociologa Michaela Cunea American Exorcism se dočteme, že vymítání ďábla se v posledních letech těší poměrně velké "popularitě", která se přičítá především promítání slavného filmu The Exorcist. Římsko-katolická církev jen v Itálii eviduje více než 300 pověřených exorcistů, zatímco ještě před 20 lety jich bylo pouze 20. Ačkoli se vymítání ďábla z posedlých lidí může zdát v dnešní době jako naprostý přežitek - a i některé církevní kruhy se proti exorcismu přísně postavily, jako například francouzská konfederace katolických biskupů - mají tyto praktiky své přívržence na nejvyšších církevních postech ve světě. O zesnulém papeži Janu Pavlu II. se ví, že se v roce 1982 osobně účastnil vyhánění ďábla. Exorcistický rituál připustil i arcibiskup Henry D'Souza.
Nemůžeme se potom divit, že na počátku loňského roku byl na Vatikánské univerzitě otevřen nový obor - exorcismus čili vymítání ďábla. Studenti se zde dozví o dějinách satanismu a jeho kontextu v Bibli, absolvují studium psychologie a práva nebo budou muset navštěvovat pastorální, liturgické či spirituální semináře. A jak by měl vypadat budoucí exorcista? "Člověk, který bude vybrán, aby to dělal, by měl být moudrý, měl by umět shromažďovat sílu od Boha a konečně by měl být trpělivý," říká bývalý milánský "vymítač ďábla" Giulio Savoldi, který v této funkci pracoval celých 20 let. Souhlas k vykonání exorcismu od svého představeného dnes může získat pouze kněz, který se "vyznačuje zbožností, věděním, důvtipem (moudrostí) a bezúhonným (bezvadným) životem", jak stojí v Kodexu kanonického práva.
Kristus v roli exorcisty
Svědectví o exorcismu nalezneme snad v každém náboženství. Vyhánění zlého ducha a obrana před ním spojuje křesťanství, islám, taoismus nebo buddhismus. Úlohu exorcistů pak vykonávají i mnozí šamani z nejrůznějších afrických kmenů. Konkrétně v křesťanské nauce se však s vymítáním ďábla můžeme setkat v evangeliu sv. Lukáše, kde je popsán už Ježíš Kristus jako "exorcista", když například vyžene z posedlého muže s nadpřirozenou silou několik démonů do stáda vepřů. Ti se potom vrhnou z útesu a utopí se. Své největší "slávy" se exorcismus dočkal až s příchodem středověku, kdy se hojně rozšířil názor, že za jakoukoli abnormalitu v lidském chování může právě posedlost ďáblem.
V rámci dnešní katolické nauky a liturgie se rozlišuje exorcismus tzv. malý a velký (někdy také slavný). Malý exorcismus je součástí křtu, při němž se člověk zříká ďábla a všeho, co působí a čím se pyšní. Velký exorcismus je to, co většina z nás má neodmyslitelně spojeno právě s hororovým filmem Vymítač ďábla z roku 1973. Nutno ještě doplnit, že vymítání ďábla se nevztahuje pouze na lidi, ale v minulosti bylo praktikováno i v případě zvířat nebo neživých předmětů.

Nejnižší třída kněží
Postavení exorcistů se s postupem času mění. Zatímco v minulosti se vymítači ďábla mohli těšit jakémusi uznání a jejich funkce byla poměrně běžná, dnes jsou exorcisté považovaní za nejspodnější třídu kněží. Jejich kolegové v církevních řadách na ně hledí tak trochu skrze prsty a Vatikán, který se zřejmě nechce zkompromitovat v očích širší veřejnosti, se k nim postupně obrací zády. Dnešní exorcisté nemohou počítat s nějakým postupem v církevní hierarchii a zároveň pomoc vymítačů ďábla zůstává stále bezplatná. Každý exorcista, aby mohl své netradiční povolání vykonávat, musí absolvovat dvě obtížné zkoušky, pokud chce získat potřebné certifikáty. Současní vymítači ďábla už za posedlými lidmi nechodí sami, ale na pomoc si často přibírají lékaře a psychology.

Nová příručka pro exorcisty
Až do roku 1999 byl exorcistům k dispozici poněkud zastaralý manuál z roku 1614 Rituale Romanorum. Před příchodem nového tisíciletí ho konečně vystřídala revidovaná část Římského rituálu De exorcismis et supplicationibus quibusdam, v němž se jako novinka objevuje toto ustanovení: "Je třeba při tom (pozn. exorcismu) postupovat prozíravě a přesně dodržovat stanovené předpisy církve… Velmi odlišný je případ nemocí, především psychických, jejichž léčení náleží do oblasti lékařské vědy. Dříve než se přikročí k exorcismu, je tedy důležité se přesvědčit, zda se jedná o přítomnost zlého ducha nebo jen o nemoc."
Jak exorcista pozná, že člověk netrpí pouze nějakou psychickou poruchou, ale že je skutečně posedlý ďáblem nebo zlým démonem? Církev má pro tyto případy připravený soupis znamení, která jsou neklamným důkazem o přítomnosti temných sil v lidském těle. Nejnápadnějším, a také nejčastěji uváděným, příznakem přítomnosti temných sil je mluvení cizím jazykem, který postižená osoba prokazatelně neovládá. Dalšími charakteristickými rysy posedlosti pak může být nadměrná fyzická síla nebo posedlost sebedestruktivními sklony či perverzí. K projevům přítomnosti ďábla v místnosti patří zvláštní zvuky, levitující předměty, bouchání dveří, případně nevysvětlitelné rozsvěcení a zhasínání světel. Démon může ústy posedlého člověka promlouvat a při exorcismu s knězem komunikovat. V takovém případě pak ďáblova oběť mluví cizím hlasem, používá nepřirozené pohyby a po ústupu temných sil si nic z toho nepamatuje.

Rituál vymítání
A jak probíhá samotné vymítání ďábla? Nutno podotknout, že každý exorcista má vytvořený vlastní postup rituálu. Vymítání ďábla může trvat několik minut, ale i několik dnů. Samotný rituál by se pak měl konat v denní době v kostele nebo v jiném posvěceném místě. Kněz by měl být pro exorcismus oblečen do speciálního roucha s fialovou štólou. Proces vymítání ďábla začíná dlouhými úvodními modlitbami. Polohu svou i postiženého si přitom exorcista určuje téměř výhradně sám. Po závěrečné modlitbě, v níž se žádá o ochranu proti ďáblově moci, se místo, kde vymítání proběhlo, musí vykropit svěcenou vodou. Sezení se poté opakují, dokud temné síly exorcizovaného zcela neopustí. Poklidné modlení a ráz terapeutických besed dnes už jen výjimečně vystřídají praktiky exorcistů, při nichž se posedlý člověk svíjí v křečích po podlaze, zvrací nebo kleje.

Oživující modlitba
Případy zákroků exorcistů, které skončí smrtí, se dnes přičítají spíše pomatené mysli lidí, kteří se exorcismus pokoušejí praktikovat a nemají pro to dostatečné vzdělání. To se týká nedávného rumunského případu, který jsme zmínili hned v úvodu. Na závěr uveďme ještě jeden. Před čtyřmi lety na Novém Zélandu kněz při exorcismu nešťastnou náhodou oběsil ženu, o níž se domníval, že je posedlá ďáblem. Zároveň věřil, že obživne, pokud se za ni budou všechny jeho "ovečky" modlit. Lidé tak společně se svým knězem strávili nad rozkládajícím se tělem téměř celý týden, než případ odhalila místní policie. O takové "povedené" exorcisty se dnes naštěstí postará světská spravedlnost.

Ilona Kučerová

Film, při kterém se zvedá žaludek
Praktiky exorcistů neunikly ani pozornosti hollywoodských tvůrců, a tak se 14. srpna 1972 začal v New Yorku natáčet film Vymítač ďábla, který brzy vstoupí do historie. Při shlédnutí celé řady starších hororů se možná budete usmívat, při Vymítači ďábla vás bude mrazit ještě dnes. Ovšem současný filmový divák už je zvyklý na ledacos, takže na něj snímek, který je výsledkem spolupráce režiséra Williama Friedkina a spisovatele a scenáristy Williama Petera Blattyho, nezapůsobí tak mocně jako na lidi na počátku 70. let minulého století. Když konečně po 9 měsících natáčení, které údajně provázela jedna tragédie za druhou (ale spíše se jednalo o zdařilou reklamní kampaň), Vymítač ďábla dorazil do kin, začaly se dít divy. Už před premiérou, která se konala 26. prosince 1973, pustil režisér Friedkin svůj film šéfům studia Warner Brother. Po projekci zavládlo pětiminutové ticho, než se producent John Calley otázal: "Co jsme to sakra viděli?" Lidé v sálech kin omdlévali a zvraceli. Jeden člověk po shlédnutí filmu prokazatelně zemřel na epileptický záchvat. Z amerického Bostonu církev hlásila pět žádostí o provedení exorcismu denně.

Posedlé jeptišky z Loudunu
Jedním z nejznámějších případů exorcismu v minulosti se staly události, které se odehrály ve 30. letech 17. století v klášteře ve francouzském Loudunu. Zde se konalo hromadné vymítání ďábla, jemuž se muselo podrobit hned několik tamních jeptišek včetně matky představené Jeanne des Anges. Všechny ženy měl údajně očarovat mladý a pohledný kněz Urbain Grandier, který byl ve spolku s ďáblem. Jeptišky štěkaly, křičely, rouhaly se, svíjely se v křečích a v neposlední řadě se jim neustále zdály "nemravné" sny, v nichž hlavní roli hrál právě onen zmiňovaný kněz. Ten byl pak při procesu, při němž proti němu svědčilo celkem 72 lidí, odsouzen k upálení zaživa. Posedlost jeptišek, kterou v té době řešil také věhlasný exorcista Surin, však pokračovala i po jeho smrti. Definitivně byl zlý duch ze zdí kláštera vymýcen v roce 1638, když Jeanne des Anges vykonala pouť k hrobu Františka z Assissi. Není od věci připomenout, že se otec Surin později pomátl.

Římský zaříkávač
Více než 4 000 úkonů exorcismu již za svou kariéru vykonal světoznámý římský exorcista Gabriele Amorth (*1925). V roce 1993 založil Mezinárodní asociaci exorcistů, jejímž čestným předsedou zůstává dodnes. Tato katolická organizace sdružuje kněží, kteří se exorcismu věnují. Počet jejích členů je omezený a členství zůstává jen pro vyvolené.
Amorth proslul publikací knihy s názvem Exorcista vypráví i svými výroky o tom, že Adolf Hitler či Stalin páchali své hrůzné činy, protože byli možná pod vlivem zlých démonů. A jaký film má "římský zaříkávač", jak se Amorthovi přezdívá, nejraději? Vymítače ďábla z roku 1973!

Co exorcisté používají?
Svěcená voda pomáhá exorcistům přijmout posedlého člověka pod ochranu před nástrahami Zlého. Díky ní může ďábel ztratit veškerou moc a může být zcela vyhnán ze své oběti. Svěcená voda se rovněž používá k pití, pokud má exorcista podezření, že oběť pozřela potravu, která obsahovala cosi očarovaného.
Olej pomáhá odvrátit moc démonů a vidiny, které vyvolávají. Zároveň olej může z těla oběti vyloučit předměty, které způsobují utrpení. Zkušený exorcista Gabriele Amorth mezi nimi uvádí hřebíky, kusy skla, malé dřevěné panenky nebo svinuté provazy.
Sůl pomáhá vyhánět démony a chrání místa od jejich působení. Proto ji exorcisté umísťují na práh domu, do všech čtyř rohů pokoje, který je zřejmě pod vlivem ďábla. Pro vykuřování se používá posvěcené kadidlo a pro větší účinnost exorcismů mohou být využity posvěcené šaty.
Zdroj: RF Hobby a časopis Epocha. Děkuji
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anet anet | 14. června 2011 v 18:07 | Reagovat

úžasný a strašidelný :) přečti si knížku Exorcista já z ní tejden nespala ...

2 Jana Jana | 28. ledna 2013 v 18:18 | Reagovat

Bohužel pravdivé a nejhorší na tom celé je ,že ďábel chce ,aby si lidé mysleli ,že není ,díky tomuto triku ovlivní spoustu oveček!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.