Záhada kulového blesku: Jak si vybírá své oběti?

1. ledna 2009 v 17:55 | LaVoisin |  Zajímavosti
Desetitisíce očitých svědků popisují vznášející se zářivé koule, které se jako přízraky zjevují na těch nejneočekávanějších místech, plují sem a tam, skáčou, vlezou k vám klidně odpadní rourou, kličkují, vydávají nejpodivnější zvuky a dovedou se rozprsknout na mnoho menších. Zatímco však v jednom případě neublíží mouše, v druhém protaví skleněná okna jako laser nebo i chladnokrevně zabíjejí. ENIGMA se tomuto tajuplnému fenoménu dívá "pod kůži"!

Je 28. října roku 2000. Nacházíme se v běžném bytě pětipodlažního cihlového domu v Sušilově ulici v Brně. Nic netušící majitelka bytu paní J. se v malé koupelně chystá pustit vodu, když náhle "škvírou v plechové komínové rouře" vlétá do místnosti bílá zářící koule vypadající "jako kometa" se spirálovitým ocasem. Vše se odehrává v mžiku. Škvíra se jakoby roztáhne, celý prostor koupelny včetně stěn, stropu a podlahy se směrem od koule "vyboulí". Jakási neviditelná síla majitelku tlačí ke zdi a znehybňuje a náhlý příval tepla jí způsobí na tváři a rukou popáleniny třetího stupně. Její dva synové spatří, jak zářící koule letí z koupelny do haly a ta se od blesku také jakoby "nafukuje". Jeden z nich si instinktivně lehá na zem, druhý se jen přikrčí, a je také popálen. Plynulým pohybem halou vnikne koule do kuchyně a odtamtud bez výraznější zastávky zahne do obývacího pokoje a k oknu. V tu chvíli se ozve ohromná rána, "jako by do okna vrazil náklaďák", a prostor je opět volný.

Jako po úderu demoliční koulí…

Po záhadné věci zůstane "jen" rozbitý okenní rám, polámané žaluzie, opadaná omítka, majitelka v bezvědomí, parabolická anténa vytržená ze zdi a odhozená do vzdálenosti 12 metrů, poškozené zařízení bytu a úlomky skla, které jsou nalezeny na ulici až 50 metrů od místa výbuchu. Rána je slyšet v sousedních bytech i na ulici, potvrzuje ji řada svědků. O celém případu informují i média. Následky jsou popisovány jako po "úderu železnou demoliční koulí". Až tak podivné může být setkání s tím, čemu dnes říkáme kulový blesk…

Záhadné světelné jevy z dávnověku

Celá historie je protkána pozorováními nevysvětlitelných světelných fenoménů, zjevení, poletujících světel a vznášejících se koulí. Patří k nim středověká nábožensky vykreslená ohnivá zjevení, pohanská setkání s magickými jevy starověku i lidové bludičky a údajné toulající se duše. Co ale stojí za jevy, které si každý tak nádherně přikreslil podle své víry? Co jsou ty záhadné svítící koule, jejichž chování jako by předem popíralo jakékoli naše znalosti o přírodě a fyzice? Z celé řady různých pravděpodobně zúčastněných fenoménů vyniká jeden, který se projevuje nejvýrazněji a možná stojí za většinou těch nejpodivnějších pozorování. Jeho obrysy věda velmi nesměle nastiňuje již nejméně několik desítek let. Je jím právě kulový blesk.

Kulový blesk usmrcuje vědce

Kulový blesk zajímá vědce již od poloviny 18. století. Američan Benjamin Franklin (1706 - 1790) nechá při svém nebezpečném pokusu roku 1752 vzlétnout draka přivázaného na klíč a vyjde s ním do bouře. Uvidí jiskry a ucítí náraz. Výsledkem je vynález bleskosvodu. Nedlouho nato je ruský vědec Georg Richmann (1711 - 1753) v St. Petersburgu zabit kulovým bleskem, když Franklinův experiment s "elektrickým drakem" zopakuje. Tvrdívá se, že při svém pokusu kulový blesk vlastně vyrobil. Na hlavě má patrnou výraznou červenou skvrnu, oděv a obuv jeví známky popálení, další účastník událostí je sražen k zemi a je prý poškozeno i vybavení bytu. Událost na čas odradí nadšence od neopatrných pokusů a připomene fenomén, který je zřejmě od elektrické povahy přírody neoddělitelný. Co je to kulový blesk, který jako temný stín z podsvětí nevyzkoumaného těsně následuje svého bratra klasický blesk, kamkoli se hne? Od doby tragické Richmannovy nehody vzniknou tucty hypotéz, které se podivný jev pokouší vysvětlit. Mnozí vědci tak s klidem mysli prohlásí, že na kulovém blesku nic tajemného není, a odříkají nějakou definici. Zvláště ve vzdělaném skeptickém Česku málokterý fyzik nebo meteorolog na veřejnosti rád přiznává, že pravou podstatu tohoto jevu ještě doopravdy neznáme. Jak totiž vysvětlit všechna ta šílená svědectví a nepochopitelný výběr obětí kulového blesku?
Konečně vyroben v laboratoři?

Hrůzu nahánějící kulovou hádanku se roku 2006 pokusí dva jedinci prakticky vysvětlit a experimentálně ověřit. Jsou to brazilští vědci Antonio Pav?o a Gerson Paiva z Federální univerzity v brazilském Pernambuco a Národního institutu vesmírného výzkumu. Tvrdí, že poprvé ve známé historii vytvořili tohoto elektrického fantoma v kontrolovaných laboratorních podmínkách! Podle nich je správnou teorií o vzniku kulového blesku ta, která v něm vidí hořící páry silikonu (velmi velké molekuly křemíku a kyslíku), vypařené například z půdy. Jako průlomový důkaz uvádějí svých 30 pokusů, při kterých opakovaně vytvoří zářivé koule hořícího silikonu, jež se kutálí po zemi nevyzpytatelnými směry, zrychlují se či zpomalují, tříští se na menší koule, odrážejí se od podlahy a překážek a sežehávají oblečení či jiné objekty, kterých se dotýkají. Dělají to tak, že se elektrodou dotknou tekutého silikonu a zahřejí ho elektrickým proudem. Když elektrodu odtáhnou, vzniká elektrický oblouk, který vyplivne kaskádu silikonových kapek. Vyrobili ale skutečně kulový blesk? Jejich zářící koule totiž při pokusu "žijí" jen chvilku, padají na zem a vůbec se nevznášejí. Nutno dodat, že ne všechny případy přírodního kulového blesku spálí vždy vše, čeho se dotknou, a to je činí ještě záhadnějšími.

Další pokusy s ohnivými koulemi

Vyrábět kulové blesky uměle v laboratoři se však ve skutečnosti údajně jako prvnímu dařilo chorvatsko-americkému vynálezci Nikolovi Teslovi (1856 - 1943). Protože ale jeho samotného více zajímalo vysoké napětí a přenos elektřiny na dálku, zůstaly pro něj jen nezdokumentovanou zajímavostí. Vyrobit chvilkové ohnivé koule uměle se podařilo i dalším, např. ruským, českým či německým, vědcům. "Když jsem před časem pracoval ve Varšavě, v laboratoři, kde se testují účinky blesků na různé části letadel, využívali jsme výkonné silnoproudé výboje. S jejich pomocí jsme také zkoušeli vytvářet kulové blesky," vzpomíná profesor Pavel Kubeš z Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze. Vznikaly tak prý stovky několikacentimetrových ohnivých koulí, které "přežívaly" zhruba milisekundy, a vzácně se zrodila větší, třeba 10 cm velká koule. Společná studijní skupina Institutu Maxe Plancka pro plazmatickou fyziku (IPP) a berlínské Humboldtovy univerzity (HUB) v laboratoři rovněž stvořila údajný kulový blesk. Ve skutečnosti ale šlo o zářící 10 až 20 cm velké plazmatické obláčky (vznikající uvolněním elektronů z elektronových obalů atomů a případně roztrháváním molekul - pozn. red.) oblých tvarů, vznášející se nad vodní hladinou, které po polovině sekundy mizely.

Co se dělo v Mariánské Týnici?

Ohnivá záhada zatím jednoznačně vyřešena není. Dál se spekuluje o tom, že kulové blesky vznikají z různých příčin a za různých okolností (například účinkem blesku, sopečné aktivity nebo zemětřesení) a že se díky tomu i jejich vlastnosti mohou lišit. Jednotlivé poznatky se ve výpovědích někdy hodně liší. Sehrávají tu svou roli fantazie a strach z hořící koule? Nebo tu máme co do činění ještě s dalšími jevy, pro něž nám zatím chybí vysvětlení a které jsou nesprávně házeny do stejné škatulky? 19. listopadu 2004 zřejmě kulový blesk zaútočil v Mariánské Týnici, v budově dřívějšího kláštera a dnešního Muzea a galerie severního Plzeňska. "Vytrhalo to všechny zásuvky ze zdí, zlikvidovalo to počítače a zničilo právě nainstalovanou požární signalizaci. Dva počítače, které vydržely, byly jediné zapojené, což je dost pozoruhodné," říká Marie Löwová, místní bezpečnostní technička a zároveň vyšetřovatelka společnosti Sirius, která od roku 1995 zkoumá paranormální jevy v České republice i mimo ni. "Tehdy se opravovala kopule kostela. Pár minut poté, co zedníci slezli z lešení, se celá jeho konstrukce rozsvítila modrou barvou…"

Lešení v modré záři

O co šlo? Říká se tomu Eliášův oheň, tedy jev vyvolaný vybitím statické elektřiny. Vzniká tehdy, když bouřkový mrak vysává ze země elektricky nabité částice, což se projevuje právě modrým světélkováním. Jestliže se takový elektrický tok setká s částicemi proudícími dolů z mraků, do země okamžitě uhodí blesk. "Hasiči pak říkali, že to mohl být normální blesk, ale ten den bylo krásné počasí, jasno a slunečno…," říká Marie Löwová. Navíc dodává, že "rána byla slyšet na několik kilometrů až do Žihle, což je 12 kilometrů!" Co může mít takovou sílu? Místní se údajně nedivili, že tu cosi záhadného zlikvidovalo všechno, co bylo "jaksi technické". "Moderní vymyšlenosti (počítače, elektronická požární signalizace apod.) se tam prostě nehodí a duch místa je tam nechce," říkali prý. Mohou mít pravdu? Navíc prý ve zmíněných dvou zachovalých počítačích byla pro muzeum ta nejdůležitější data. Kupodivu to nic nezapálilo, ačkoliv je tam skoro všechno ze dřeva nebo z papíru…

Barevné koule všeho druhu

Marie Löwová má s tajemnými zářícími koulemi více zkušeností. "Vzpomínám si na dva případy, které jsme svého času vyšetřovali s kolegou Petrem Novákem," vypráví ENIGMĚ. "Bylo to v létě roku 1993 v kempu u Zdeslavi, 20 kilometrů od Rakovníka. Tam se dvakrát po sobě stalo, že rekreanti pozorovali něco, o čem se domnívali, že je to kulový blesk. Viděli jednou červenou a jednou žlutou kouli, cca jeden metr v průměru, jak se vynořuje z vody rybníka. Pak odletěly někam za rybník…". Když se to stalo poprvé, nejdřív se podle jednoho z rekreantů jakoby začala vařit voda v rybníce. Pak se z ní prý asi 50 metrů od svědka vynořila žlutá koule metrového průměru, která letěla 1,5 metru nad vodou a zaletěla do rákosí. Údajně se pohybovala se zcela bezhlučně. Druhý případ byl trochu jiný. Odehrál se minimálně před osmi svědky, kteří vše pozorovali z břehu rybníka, ze vzdálenosti nějakých 200 metrů. Červená koule se prý při vynořování z vody zvětšovala a pak odletěla směrem na Velkou Chmelištnou… Je opravdu možné, že by se kulový blesk pohyboval i ve vodě, měl tolik různých barev a dosáhl velikosti až jednoho metru v průměru? Mohlo být svědectví hned několika lidí natolik zkreslené? Nebo tu máme co do činění se zcela jiným fenoménem?

Je snad kulový blesk inteligentní?

Společnost Sirius eviduje celou řadu dalších zvláštních svědectví lidí z rozmanitých koutů České republiky, v nichž figurují různě barevné a různě veliké světelné koule. Ty se vědecky zařazují k neidentifikovaným světům (UL) nebo neidentifikovaným létajícím objektům (UFO), jejichž původ však může být nejrůznější. Mnohé přitom vykazují inteligentní pohyb. Koule a světla se vyhýbají předmětům, kličkují mezi stromy, občas se zastavují, mění směr a někdy spolu jakoby "tančí". Jsou za nimi neznámé přírodní jevy? Mimozemšťané a návštěvníci z jiných světů? Magie? Nebo jsou to snad duše zemřelých či jakési elementární bytosti (duchové přírody - pozn. red.)? Typický kulový blesk se většinou odlišuje destrukcí, kterou po sobě zanechává. Přesto někdy i on vykazuje známky záhadného výběru obětí. "Vzpomínám si na obzvlášť pikantní případ z dob komunismu, o kterém jsme se dozvěděli z novin," říká Löwová. "Kdesi v horách byla skupina horolezců. V noci jim vlétl do stanu kulový blesk, který létal po stanu a 'vybíral' si svoje oběti. Někomu vletěl do spacáku a vytrhal mu kusy masa z těla, druhého zabil a ostatní vynechal..."

Blesky na modrém nebi?

Mohl si kulový blesk opravdu své oběti vybírat? Marie Löwová zaznamenala i svědectví ve své vlastní rodině. "Můj strýc mi vyprávěl, že na Šumavě v Ondřejovicích u Strážova, kde celý život bydlel, viděl kulových blesků hodně. Vždycky prý přilétla žlutá koule velikosti menšího kopacího míče, vznášela se okolo domu a nad poli, a pak buď odlétla nebo zmizela. Nepamatuje si, že by někdy udělala nějakou škodu. Také říkal, že se to dělo vždy za pěkného počasí…" Jakou souvislost pak ale mají kulové blesky s bouřkami, jestliže se tak často vyskytují za slunečného a bezmračného počasí?

Zákony gravitace prý pro něj neplatí

Kulový blesk nemusí vydávat více tepla než žárovka o výkonu 30 wattů (průměr je údajně 100 wattů). Když však v některých případech svou energii uvolní, bývají následky drastické. Ohnivé koule se vyskytují o průměru od několika centimetrů po více než metr, v různých barvách. Pohybují se obvykle po dobu několika sekund až minut různými směry a zanikají buď výbuchem nebo se rozplynou. Údajně byly pozorovány i podobné jevy "vystupující" z moře či z jezera nebo i miniaturní kulové blesky vycházející z obyčejné elektrické zásuvky. Obvyklý kulový blesk se vznáší těsně nad zemí, někdy se prý od podlahy nebo jiných objektů odrazí a nepodrobuje se vátí větru ani zákonům gravitace. Někteří svědci vypověděli, že se protaví skrze okna a obrazovky. Člověku někdy neudělá nic, jindy nemilosrdně zabijí.

10 000 případů…

Jakkoli se to zdá neuvěřitelné, stále se vyskytují i pochybnosti o existenci kulového blesku jako takového. Věda tento fenomén dříve často popírala jen proto, že ho nebyla schopna zreprodukovat. Svědky kulového blesku přitom údajně byli takoví velikáni jako starořímští filozofové Seneca (54 př. n. l. - 40 n. l.) či Plinius starší (23 - 79 n. l.), franský král a první středověký římský císař Karel Veliký (768 - 814), anglický král Jindřich II. (1154-1189) či držitelé Nobelovy ceny za fyziku Niels Bohr (1885 - 1962) a Pjotr Kapica (1894 -1984)... Podle Johna Abrahamsona, profesora chemie na Canterburské univerzitě v novozélandském městě Christchurch, prý existuje nejméně "okolo 10 000 zapsaných případů pozorování z mnoha zemí, ve kterých se opakují ty samé vlastnosti… Celé to hovoří o elektrické energii ve vážně velkém množství..."

Záhada tématem světových sympózií

Tisíce svědků popsaly vznášející se zářící koule. A to všechno prý poukazuje k fenoménu, který je opakovatelný a zasluhuje si jednotné označení. Co však za ním přesně stojí? Na to se snaží přijít i vědečtí výzkumníci, kteří se každé dva roky scházejí na Mezinárodním sympóziu o kulovém blesku, jež se má letos v červenci konat v ruském Kaliningradě. "Rozhodně neexistuje konsensus. Nemyslím si, že vůbec někdo ví, co to je. Většina vědců cítí, že ten správný fyzikální model ještě nebyl nalezen," říká Graham K. Hubler, fyzik z Výzkumné laboratoře amerického námořnictva ve Washingtonu. "Je tu ale skutečný fyzikální fenomén, který řádí tam venku v přírodě a my nemáme nejmlhavější představu, co to je. (…) Doufám, že se dožiji toho, že na to přijdeme," svěřuje se Hubler. "Je možné, že za tím je nějaká naprosto nová fyzika a ta může být velmi zásadní!"
Zdroj: RF Hobby a časopis Enigma. Děkuji
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.