Žádný hrob mě neudrží!

15. září 2009 v 21:44 | LaVoisin |  Zajímavosti
V šeru dávné historie se udály příběhy tak ponuré, že při jejich líčení běhá mráz po zádech. Nevysvětlitelné vraždy a tajemná zmizení jsou přičítány temným silám, jež se údajně občas zhmotňují v našem světě. Přes krvavý závoj neprostupných mystérií se můžeme pouze domnívat, co je jejich příčinou. Jen málo záhadných událostí je ovšem tak neskutečně bizarních jako případ zmizení mrtvoly Johna Gebharda!

Zachmuřený výraz ve tváři duchovního prozrazuje jeho neradostný úkol. Afrikánský (potomci evropských přistěhovalců do Jižní Afriky - pozn. red.) kněz Dupre jde dát poslední rozhřešení vězni, jehož život má za chvíli skončit na popravišti. Mladý britský dělník John Gebhard stojí vedle dřevěného podstavce se šibenicí, když k němu duchovní začíná pronášet svou řeč. V momentě, kdy Gebhardovi zbývají poslední vteřiny života, se vzpurně otáčí ke knězi a říká odhodlaným hlasem: "Otče, neztrácejte čas. Mé tělo můžete zničit, moji duši však ne. Dokonce ani mé tělo vám nezůstane!" Poté Gebhard vystupuje na popraviště, kde mu kat přetahuje přes hlavu černou kápi a oprátku. Odsouzenec přesto znovu zarputile vykřikne: "Žádná rakev a žádný hrob mě neudrží, protože umírám nevinen!" Jen co dořekne poslední větu, nelítostný popravčí zatáhne za páku, která otevírá propadliště pod vězněm. Kolem odsouzencova krku se stáhne smyčka. Píše se listopad 1856 a hororový příběh začíná.

Vrah, nebo oběť?

Zatímco se na vězeňském popravišti na okraji města Paarl (jihozápad tehdejší Kapské kolonie pod britskou správou; dnes Jihoafrická republika - pozn. red.) ozve křupnutí Gebhardova zlomeného vazu, kněz si vzpomene na své první setkání s odsouzencem. Když ho tehdy spatřil v cele smrti, vězeň vzal do ruky Bibli a tvrdil, že je vězněn neprávem: "Je to má kniha a můj život. Podle ní jsem žil a před bohem přísahám, že jsem Pierra Villierse nezabil. Jdu sice na smrt, ale jsem nevinný." To ale přece říká většina trestanců! Mluví snad Gebhard pravdu? Kněz pokládá ruce na mladíkova ramena a praví: "Věřím Ti můj synu, jenomže oni rozhodli, že dnes ráno budeš pověšen." V tu chvíli vstupuje do cely ředitel věznice a oznamuje Gebhardovi, že je odsouzen za vraždu afrikánského dělníka Pierra Villierse k trestu smrti. Byl ale Gebhard odsouzen po právu?

Hlídejte jeho tělo!

Podle nekompromisního rozhodnutí soudu prý Gebhard Villierse uškrtil. Gebhard sice několikrát odpřísáhne, že je nevinný, jenže jeho slovům není přáno sluchu. Mladík je totiž hlavním podezřelým. Jak ale Gebhard myslel svá slova, když říkal, že unikne z rakve? Je možné, že je domluvený s přáteli, aby po popravě vykopali a odnesli jeho tělo? Pro jistotu se vedení věznice rozhodne, že provede výjimečná bezpečnostní opatření. Po sundání Gebhardova těla z oprátky je jeho mrtvola uložena do zvlášť robustní rakve, jejíž víko je důkladně přibito hřebíky a zavřená truhla je poté zapečetěna. Ukládání těla do rakve prý osobně sleduje ředitel věznice, stejně jako její převoz na nedaleký vězeňský hřbitov. Rakev s tělem provází početná eskorta policistů, ale tím výčet bezpečnostních opatření zdaleka nekončí!


Kdo je viníkem?

Přísný dohled pokračuje i při ukládání rakve do země vězeňského hřbitova na úpatí Perlové hory. Po spuštění rakve do předem připraveného hrobu a jejím zasypání je na hrob navršena hromada kamení, jež má zabránit případným nenechavcům, aby se dostali dovnitř. Ozbrojené stráže pak hrob nepřetržitě ve dne i v noci hlídají. Jejich rozkaz je jasný - zabránit jakékoli manipulaci s Gebhardovým tělem. Pak ale nastává v celém případu nečekaný zvrat! Na farmě, kde byl Pierre Villiers zabit, je totiž náhodně nalezena jeho peněženka, a to u Afrikánce Petera Lorenze. Ten je předtím u soudu hlavním svědkem obžaloby v případu Villiersova zavraždění. Kdo je tedy skutečným Villiersovým vrahem?

Usvědčující důkazy

Kvůli novým důkazům začíná policie případ znovu vyšetřovat. Několik policistů se vydává na farmu za Lorenzem a mezi jeho věcmi nalézají i další předměty náležející oběti: zlatý prsten a hodinky. Z následného Lorenzova výslechu a nových důkazů vyplývá, že skutečným vrahem je on. Tím, že Lorenz u předchozího soudu vypovídal takovým způsobem, aby byl za vraždu odsouzen Gebhard, má prakticky na svědomí dva lidské životy! Zatímco je Lorenz usvědčen z vraždy a křivého svědectví, zástupci zákona si uvědomují, že došlo k justičnímu omylu s fatálními následky pro nevinného člověka. Skandál je kompenzován tím, že je veřejně odvolána Gebhardova vina a jeho staré matce je přiznána velká doživotní penze. Na příkaz nejvyšších míst je také rozhodnuto o vyzvednutí Gebhardova těla z vězeňského hřbitova a jeho převezení na důstojné místo posledního odpočinku.

Hrob bez nebožtíka

Zdánlivě snadný úkol je ale těžší, než se na první pohled zdá! K Perlové hoře se vydává skupina vojáků a úředníků společně s Gebhardovou matkou. Zatímco vystupují po svahu k vězeňskému hřbitovu, netuší, jaké mrazivé překvapení je čeká. Kameny jsou dosud navršeny nad hrobem a vše se zdá v pořádku. Když je ale rakev vyzvednuta, přítomným se naskytne šokující pohled - truhla je zcela prázdná! Vidí to údajně všichni, včetně ředitele věznice v Paarlu. Je možné, že se do rakve někdo nepozorovaně dostal, vyzvedl Gebhardovo tělo a vše opět uvedl do původního stavu? Dřevěná schránka rakve je prý přitom neporušena, stejně jako její zapečetění! I zatlučené hřebíky jsou na svém místě, bez známek poškození či vytažení. Všichni členové stráže přísahají, že u hrobu nepřetržitě hlídali. Mluví vojáci pravdu, anebo se bojí případného trestu za svou nedbalost?

Marné pátrání

Celá scenérie okolo hrobu vypadá naprosto stejně jako v době pohřbu mrtvého a ani s rakví zřejmě není vůbec pohnuto! Všichni přítomní jsou z nastalé situace vyděšení a bezradní. Je něco takového vůbec možné? Matka nevinně odsouzeného i veřejnost požadují nalezení zmizelé mrtvoly. Okamžitě se rozbíhá pátrání. Jeho výsledek však vyznívá do ztracena. Ukazuje se, že hrob byl údajně bez přestávky střežen, takže se k němu nemohl nikdo dostat. Je možné, že došlo k omylu a Gebhard byl uložen do jiného hrobu? I když tato možnost není příliš pravděpodobná, je prohledáno také množství okolních hrobů a jsou vyzvednuty ostatky desítek mrtvých. Bezvýsledně. Kam se Gebhardovo tělo ztratilo? Rozsáhlé pátrání po "neklidném mrtvém" pokračuje i v následujících letech, avšak beze změny. Tělo Johna Gebharda se nepodařilo nikdy najít!

Jako pára nad hrncem

Jaké je řešení zapeklité záhady zmizelého nebožtíka? Mohli dozorci střežící hrob provést drsný kanadský žertík a hrob z dlouhé chvíle otevřít a mrtvolu ukrýt jinam? Tím by ale riskovali velké problémy, pokud by byl jejich čin odhalen. Navíc je velmi obtížně vysvětlitelné, jak by dokázali rakev a hrob uvést do původního stavu. Mohl tedy tělo odnést někdo jiný? Vždyť ale po celou dobu je téměř nemožné se k němu dostat! Propadla se snad Gebhartova mrtvola do země? Vzhledem k tomu, že neporušená rakev je nalezena na svém místě a země okolo ní není nikterak bahnitá, tato možnost je prakticky vyloučena. Jakákoli běžná logika tak v tomto případě zcela selhává!

Neklidní mrtví

Působí v tomto případě nějaké paranormální síly (nemající racionální vysvětlení - pozn. red.)? Jak spekuluje německý záhadolog a spisovatel Hartwig Hausdorf (*1955) v knize Bizarní skutečnosti, je údajně možné, že "extrémně silný pocit nespravedlnosti a bezmocného vzteku dokáže generovat takové množství energie, že jím může být organismus ovládán dokonce i po fyzické smrti." I když na první pohled možná vypadá takové řešení podivně, jsou známy případy, kdy se ve zcela uzavřených hrobech nevysvětlitelně přemisťují rakve. Působí zde jakási neznámá síla, která dokáže ovládat mrtvé lidské tělo? Například u tajemného přemisťování rakví ve zcela uzavřené hrobce na Barbadosu (viz Enigma 7/2009) na počátku 19. století není, stejně jako u případu z Paarlu, nikdy zjištěno vysvětlení tohoto jevu.

Mizející předměty a neuvěřitelné schopnosti

Množství svědků a svého času velká publicita celé události naznačují, že se jedná o zcela mimořádný příběh. Mohou silné lidské emoce ve spojení s neochvějnou vůlí dokázat téměř nemožné? Vždyť jsou zdokumentovány případy lidí, kteří pomocí síly vůle přežijí i smrtící podmínky, na krátkou dobu mají mnohem větší fyzickou sílu nebo umí nevysvětlitelným způsobem měnit své okolí. Posledně zmiňovanou schopností údajně vládla ruská psychotronička Nina Kulagina (1926-1990), která prý ovládala telekinezi (pohybování předměty bez fyzického dotyku) nebo měnila elektromagnetická pole! A tajné čínské pokusy s nadanými jedinci v 80. letech 20. století údajně dokázaly lidskou schopnost dematerializace a teleportace objektů (zmizení předmětu pomocí síly vůle a jeho následné přemístění na jiné místo)! Opravdu takové experimenty proběhly, nebo se jedná o záměrné fabulace?

Je myšlenka silnější než hmota?

Mohla mít podobný průběh i kauza Gebhardova zmizelého těla? Může silné lidské přání zůstat zachováno i po fyzické smrti ve formě neznámé energie a působit na okolí? Poznatky z moderní kvantové fyziky dokazují, že celý svět kolem nás je více či méně pouze koncentrovanou formou navzájem se ovlivňující a pulzující energie, a to včetně naší mozkové činnosti, která je formou elektrických impulsů. Může tedy někdy být myšlenka silnější než hmota? Tajemný případ z Jižní Afriky může tuto možnost naznačovat, stejně jako mramorový náhrobní kámen, umístěný dodnes v jihoafrickém Kapském městě. Skví se na něm nápis: "Na věčnou památku Johnu Gebhardovi. Budiž blahoslavení ti, kdo odpočívají v pokoji." Kde spočívá tělo muže, jehož přání bylo silnější než smrt, to nikdo neví.

Zdroj: RF Hobby a časopis Enigma. Děkuji
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.