Děvčátko

11. října 2009 v 20:31 | LaVoisin |  Záhady
(Peru, Callo 1987)

Příběh Limy Trujillo prošel vítězně snad všemi periodiky latinské Ameriky, ale objevil se i v několika denících USA, kde je našel Dr. McDoowell, pátrající po svých "záhadách světa". Rozhodl se jej uveřejnit a samozřejmě v rámci možností také prozkoumat.
Lima Trujillo byla indiánka. Podíl indiánského obyvatelstva je v Peru dosti vysoký, téměř padesát procent celé populace. Lima Trujillo patřila ke kmeni Aymara, k jednomu ze dvou největších indiánských kmenů na půdě Peru. Mnoho lidí si dosud myslí, že v Peru žili vždy Inkové, ale je to omyl, protože Inka je pouze jméno dynastie. Etnická skupina, která byla a je nositelka státu Peru se jmenuje Kečua a je to vedle kmene Aymara druhá největší etnická skupina v zemi.
V roce 1987, kdy se příběh udál, bylo Limě Trujillo devatenáct. Do Callaa, největšího přístavu na břehu Tichého oceánu, přišla se svou rodinou v roce 1985 z rozlehlé Amazonské nížiny, pokryté tropickými pralesy. Ten kraj se nazývá La Montaňa a má nezdravé tropické podnebí. Rodina se chtěla odstěhovat do Limy, hlavního města Peru, častého útočiště chudobných, ale přes Cerro de Pasco, kde se těží vanadium, zakotvila nakonec v Callao, kde nalezla nejen práci, ale také ubytování.
Bylo to důležité zejména pro Chimbote, starší sestru Limy, která byla už od pěti let mentálně retardovaná. Svým způsobem ji měla Lima ráda, i když s Chimbote nebylo lehké vyjít.
Chimbote byla většinou veselá a bezstarostná a hodně lidí tyto její vlastnosti zneužívalo. Limě se někdy zdálo, že Chimbote těm urážkám rozumí a rozumí také mnoha jiným věcem, i když se v mnoha ohledech chová pořád jako pětiletá. Vždyť se někdy nedovedla ani obléci.
V Callao, kde získali malý ale pravidelný příjem se jejich situace trochu zlepšila a měli víc času i pro Chimbote, když už neputovali z místa na místo jako dřív.
Právě tehdy, Lima to později řekla Dr. McDowellovi úplně přesně, 25. července 1987, se Limě poprvé o Chimbote zdálo. Velmi ji to rozrušilo, protože poprvé v životě uslyšela sestřin hlas. Chimbote byla totiž němá.
V tom snu řekla Limě, že brzy zemře, protože ta, co je v ní, chce zemřít a ona jí nebude moci dlouho odporovat. Lima se vzbudila mokrá potem a dlouho pozorovala klidně spící Chimbote, která o jejím snu nic nevěděla.
Druhý den se s ní Lima chtěla domluvit posunky, jak to někdy jako sestry dělaly, ale nepodařilo se jí to, i když se domnívala, že Chimbote pochopila, na co se jí ptá. Sevřela si hlavu do dlaní, začala plakat a kývat celým tělem, což byl u Chimbote vždycky ten nejnepříznivější stav, při němž jí dávali sedativa.
Lima Chimbote bedlivě pozorovala, ale mimo zvýšené podrážděnosti u ní v nejbližších dnech nezaznamenala nic, co by ji mohlo vyděsit a přímo evokovat ten hrozný sen. Přesto se Lima se vším svěřila matce, ale ani ta jí přes viditelný úlek nechtěla říci nic, co by Limu uklidnilo.
Chimbote onemocněla 15. srpna 1987. Přivolaný lékař krčil rameny, předepsal léky, ale bylo na něm vidět, že si s Chimbote neví rady. Rodina si vypůjčila peníze od všech sousedů, kteří něco měli a byli ochotni půjčit a odvezli Chimbote do Limy do nemocnice. Tam se s ní nějaký čas zabýval internista, profesor Thomas H. Robinson, který byl v Limě na stáži kvůli studiu tropických chorob, ale 24. září 1987 přivezla sanita Chimbote zpět v dost kritickém stavu. Ležela nehybně, zdálo se, že nikoho nevnímá, když se jí pokusili pokrčit ruce, nešlo to. Také dlaně měla pevně sevřené, jako by se něčeho zoufale držela. Chimbote nikoho nepoznávala, dokonce ani Limu, která ji byla z rodiny nejbližší.
Pak přišel onen osudný den. Bylo to 28. září 1987 přesně v devět hodin ráno. Otec i Lima spali po nočním bdění u Chimbote, když je probudil hrozný matčin výkřik.
Seběhlo se také mnoho sousedů a sousedek a všichni byli svědky hrozné Chimbotiny smrti, o které později tolik psaly všechny limské deníky.
Všichni to viděli stejně. Chimbote se náhle s trhnutím posadila a předpažila strnulé ruce, jako by ukazovala někam do dálky. Setrvala tak alespoň dvacet sekund, možná třicet, jako by se soustřeďovala na to, co přijde. Pak se najednou prohnula dozadu jako luk, a s roztaženýma pokrčenýma nohama tak setrvala dalších dvacet - třicet sekund.
Najednou jako by se začala rozdvojovat. Obrysy jejího těla se rozostřily. Ženy křičely, že rodí, ale nerodila, to jen její ubohé tělo opouštělo něco, o čem tehdy řekla Limě ve snu. Nehmotné, ale přece dobře viditelné fluidum se nad jejím tělem začalo prudce otáčet, stáčelo se do stále užšího kuželu a náhle zmizelo. Bez jediného zvuku, bez toho, aby se vzduch pohnul. Ale všichni to opravdu viděli a byli ochotni na to přísahat.
Když se Lima vrhla k Chimbote, ležící teď na své posteli úplně klidně, nešťastná dívka už byla mrtvá. Jako by s tím, co ji opustilo, odešla i všechna její životní energie …


Zdroj: kniha Skryté síly (Charles Forth)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.