Seznámení

11. října 2009 v 20:37 | LaVoisin |  Záhady
(USA, Washington 1988)

Julie Wilsonová byla Washingtonem nadšena. Teď jí bylo dvacet, ale když v roce 1986 do Washingtonu přišla, byla to jen nohatá osmnáctiletá holka z Cricketkriegu v Tenesse a svůj život ve Washingtonu si představovala úplně jinak, než to dopadlo.
Brzy jí učarovaly knihovny. Univerzitní, městská, státní, soukromé, bylo jich mnoho. Začala chodit do McGrafovy nadační, která se jí zalíbila pro svoji neformálnost a velký výběr knih, článků, statí a rešerší o záhadách, záhadných jevech, záhrobním životě a všem, čemu chtěla uvěřit. Když do Washingtonu přišla, chtěla studovat práva, ale pak se raději zapsala na filozofii a literaturu.
Postupně získávala a zase ztrácela kamarády a kamarádky, prožila s nimi hezké chvíle a s několika chlapci i krátkodobý sexuální vztah, ale žádný z chlapců se nechtěl dlouhodobě vázat, protože, ačkoliv si to nechtěla přiznat, byla divná.
Nejdéle zůstal v životě Julie Wilsonové Ron Konrad, pětadvacetiletý Němec, který jak se zdálo Julii chápal a když začala mluvit o svých oblíbených tématech, nadpřirozených silách a záhadách, nikdy se jí nesmál. Alespoň ne moc. Nikdy ji zbytečně neobtěžoval. Když viděl, že nemá náladu, okamžitě se ztratil a vrátil se až tehdy, když mu sama zavolala. Přesto byl Ron Konrad strůjcem mnoha podivuhodných událostí, které Julii Wilsonovou ve Washingtonu v roce 1988 potkaly.
Začalo to 1. dubna 1988. Šla do knihovny pěšky, protože potíže s parkováním ji rozčilovaly, když na druhém chodníku uviděla Rona. Stál a rozhlížel se, jako by někoho hledal. Zamávala mu, ale protože na její mávání nereagoval, přešla na přechodu pro chodce na druhou stranu a vracela se na místo, kde před tím Ron stál. Zahlédla ho asi o třicet metrů dál, šel po chodníku směrem od ní, pohazoval rukama, jak to měl ve zvyku, a něco si mumlal.
Přidala, aby ho dohonila, ale vzdálenost mezi nimi se vůbec nezmenšovala. Popoběhla, ale bylo to stejné, nepřiblížila se k Ronovi ani o metr. Nakonec to vzdala, obrátila se a šla po svém. Celé odpoledne, které strávila v knihovně, nestálo za nic, protože přemýšlela o tom, co se stalo, a uvědomila si, že je to vlastně její první záhada, která se jí předvedla v praxi.
Večer se vypravila za Ronem. Bydlel v pronajaté garsonce v zapadlé uličce, kterou vždy téměř přehlédla, ale měl tam své pohodlí a nikdy se nechtěl stěhovat někam jinam. Věděla, že je doma. Svítilo se u něj, slyšela hrát hudbu, ale na její zvonění nikdo neotvíral. Posléze použila klíče, který schovával ve výklenku požárních hadic. Vypadalo to, že si Ron odskočil, ale byla neklidná, jako by se mělo něco stát. S ničím nehýbala, sedla si na proležený gauč a čekala, až se vrátí. Myšlenky se jí nemohly soustředit, snad proto si později nebyla jitá tím, co viděla.
Ron se najednou objevil, ale nevešel dveřmi, odkud ho čekala, ale přišel z druhé strany, kde nebylo ani okno ani dveře.
Najednou tam prostě stál a rozpačitě si prohlížel ruce, jako by se někde umazal. Když ji uviděl, zbledl a sesul se k zemi. Pokusila se ho vzkřísit, ale nějaký čas jí to trvalo. Když se ho pak vyptávala, co se děje, řekl jí, že se necítí zdravý a požádal ji, aby odešla. Neodporovala mu, ale než odešla, dobře si všimla jeho kloubů na rukách. Byly odřené do krve.
Uvědomila si, že se s Ronem děje něco, o čem by měla vědět a rozhodla se, že ho bude pozorovat.
Na pozdější opatrné otázky Ron nereagoval, nebo reagoval tak zmateně, že jí připadal jako idiot. Vynadala mu a odešla, ale brzy se zase vrátila, protože nesnesla porážku, kterou jí uštědřil.
Když se ho přímo zeptala, od čeho má odřené klouby, odpověděl, že neví. Smála se mu, ale jen ho zmátla. Prohlížel si odřené ruce a zmateně se rozhlížel, jako by něco hledal. Když mu řekla, že ho viděla, jak přišel skrz zeď, odsekl jí, že je to hloupost a aby ji přesvědčil, že se mýlí, přistoupil ke zdi a dělal, že chce na druhou stranu. Zhnuseně mu nařídila, aby toho nechal, a pokoušela se ho trochu upokojit, protože se jí zdálo, že je pořád neklidnější.
Přinesla pizzu, ale nechtěl jíst. Říkal, že nepozře ani sousto. Uvařila mu aspoň bylinkový čaj, ale když se pokoušel uchopit hrneček, nemohl. Rozčilená Julie viděla, jak se jeho prsty pokoušejí uchopit hrneček za ouško, ale jsou měkké … nehmotné. Pokusila se ho vzít za ruku, ale zděšením se celá roztřásla. Jeho dlaň zmizela v její a ona necítila nic, docela nic.
Na rozdíl od minulosti, kdy věřila všemu, co bylo o záhadách, tajemných silách a signálech napsáno, byla ochotna přísahat, že teď nevěří ničemu.
Ale náhle vše ustalo a Ron uchopil hrneček jak ho uchopit měl, ale vůbec s nepamatoval na to, co se s ním dělo před chvílí, posmíval se Julii, když mu líčila, co se stalo, a považoval ji za šílenou.
Přesto ho donutila, aby si lehl a řekla mu, že s ním zůstane až do rána, aby si ověřila, co se s ním vlastně děje.
Když usnul, sedla si do křesla, jediného, které v místnosti bylo, a pokoušela si ujasnit myšlenky. Také se pokoušela udělat poznámky, které ji později velmi kompromitovaly, ale zároveň zachránily. Psala rychle, jako by věděla, že nemá příliš času.
Noc byla jasná a měsíc začal nahlížet do okna, když byla s psaním hotova. Vstala, aby se protáhla, otevřela okno a rozhrnula špinavé závěsy, aby pustila měsíční světlo do pokoje. Když se pak trochu spokojeněji posadila do křesla a sladce zívla, začaly se s Ronem dít pozoruhodné věci. Jeho tělo se náhle zachvělo, potom začalo slabě světélkovat, a pak, Julie to viděla naprosto přesně, i když si zpočátku myslela, že se jí zrak rozostřuje, se začalo Ronovo tělo rozdělovat. Zpočátku to skutečně vypadalo, jako by se kontury jeho těla zdvojily, ale brzy se obě těla oddělila a zatímco jedno zůstalo ležet, to druhé opustilo postel a vznášejíc se ve svazku měsíčních paprsků, přiblížilo se k oknu a zmizelo.
Bylo to tak překvapivé, že Julie neudělala nic, aby tomu zabránila. Strachy zkamenělá, hleděla na to, co z Rona zůstalo v posteli až do rozbřesku a ani jednou se nepohnula.
Ron byl mrtev.
Policie Julii Wilsonovou zajistila a obvinila z vraždy, ale nikdy jí nedokázala, jak vraždila. Při pitvě bylo zjištěno, že Ronovo tělo je úplně prázdné. Všechny vnitřní orgány, mícha i mozek zmizely bez nejmenšího poškození skeletu a pokožky. Julie Wilsonová se pomátla a skončila v psychiatrickém zařízení washingtonské nemocnice.
Laskavostí Dr. Kenta bylo dovoleno Dr. McDoowellovi zachytit pro svá vědecká bádání nejdůležitější závěry tohoto nevysvětlitelného případu.

Zdroj: kniha Skryté síly (Charles Forth)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.