Teosofická společnost

20. října 2009 v 20:03 | LaVoisin |  Okultní společenství
Za vznikem teosofické společnosti, která je významná svým prvenstvím ve snaze o spojení východní a západní náboženské tradice, stojí především Helena Petrovna Blavatská (známá jako HPB), která o sobě prohlašovala, že spirituální psychické schopnosti měla již jako malé dítě v rodném Rusku. Své příjmení Blavatská si nechala po svém o třiadvacet let starším manželovi, za kterého se ve svých sedmnácti letech provdala a několik měsíců po svatbě navždy opustila. Dle tehdejší módy cestovala na Dálný východ, aby, jak tvrdila, studovala moudrost Skrytých mistrů v Tibetu. Tato léta mezi 1848 a 1858 nazývala zahalenou dobou svého života. V Káhiře založila se svými znalostmi spiritismu, levitace a jasnovidectví Société Spirite, ale již tehdy, stejně jako mnohokrát později byla obviněna, že svou schopnost být médiem jen předstírá.
V roce 1873 emigrovala do New Yorku, kde se po roce seznámila s plukovníkem Henrym Steelem Olcottem, se kterým společně s Williamem Q. Judgem založila roku 1875 Teosofickou společnost. V roce 1877 vydala svou první knihu Isis bez závoje, ale její společnost pro nedostatek zájmu pomalu skomírala. V roce 1878 společně s Olcottem odcestovala do Indie, kde jak věřili, naleznou v hinduismu a buddhismu nový pramen tajného učení Starých mistrů. V roce 1885 se odstěhovala do Německa, kde napsala další své knihy Klíč k teosofii, Hlas kniha s posmrtně vydaný Teosofický slovník, které měly být nadiktovány přímo Mistry, ve skutečnosti však plagiát a kompilace jiných autorů.
Skutečnou osobností, která stála za vzestupem Teosofické společnosti byla Annie Wood Besantová, která narozdíl od nevěrohodné a podvodné Blavatské nepředstírala žádné transcendentální schopnosti, ale díky své inteligencí se během několika let stala hlavou evropské, indické i části americké větve Teosofické společnosti. Ale projevovala se i politicky, v Indii ustavila Ligu pro indickou autonomii a stala se předsedkyní Indického národního kongresu, založila zde řadu škol a působila i ve skautském hnutí a Spoluzednářství, verze svobodných zednářů, která uznával ženy za rovné mužům.
Besantová společně s reverendem Charlesem W. Leadbetterem odvedla ústřední zájem společenství z ezoterického buddhismu k ezoterickému křesťanství. Napsala řadu důležitých knih jak jsou Ezoterické křesťanství, Úvod do jógy a přeložila hinduistickou svatou knihu Bhagatvadgíta.
Další kapitolou Teosofické společnosti byl čtrnáctiletý Džiddua Krišnamúrti, kterého v roce 1908 objevil Leadbetter a prohlásil ho za budoucího Maitréju, dávno předpovězeného pátého buddhu (tím čtvrtým byl Gautama), živou inkarnaci Mistra a Světového učitele. V roce 1910 ho Besantoví a Leadbetter zasvětli do Velkého bílého bratrstva a rok později pro něho založili samostatnou organizaci Řád hvězdy východu, v jejímž čele stanul až do roku 1929, kdy ji rozpustil a vystoupil i z Teosofické společnosti hlásaje, že Pravdy nelze dosáhnout pomocí žádného náboženství ani organizace, ale jen pomocí vlastního sebepoznání. I když nechtěl žádné následovníky, dodnes existuje po celém světě řada jeho škol.
Teosofická společnost měla od počátku ve svém smyslu vytvářet univerzální společensví lidí bez ohledu na jejich rasu, původ i vyznání, studovat starověká náboženství a učení, filozofii a vědu a božské psychické síly v člověku. V období svého největšího rozkvětu měla silnou odezvu mezi intelektuály, protože spojila Darwinovu teorii představenou v Původu druhů (1859) s východním učením o reinkarnaci a slibovala, že pomocí znalosti učení Mistrů je možné rychleji postupovat v lidské evoluci a sám se stát Mistrem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eva P. Eva P. | 16. března 2013 v 18:16 | Reagovat

Tento článek jednoznačně odsuzuje činnost a osobnost H.P.Blavatské. Jak jednoduché je někoho očernit a odsoudit, když někoho vůbec neznáte. Pro mě tato mimořádná žena pro je a navždy zůstane symbolem vysokého duchovního sdělení a že z ní hrstka závistivých a zlých lidí udělala podvodnici, tak to svědčí o jejich ubohém charakteru.

2 Mária H. Mária H. | E-mail | 17. srpna 2015 v 22:10 | Reagovat

[1]: Píšete tu, že HPB vydala knihu, ktorá bola v skutočnosti iba plagiátom a kompiláciou iných majstrov. Tento Váš článok je kompiláciou iných článkov a názorov. Je to nedôstojné očerňovanie, ktoré predpokladám vôbec nie je založené na vlastnom štúdiu. Pochybujem, že ste mali to šťastie prečítať si súhrnné dielo HPB, aby ste niečo také mohli takto jednoznačne povedať. Nesympatizovať s niekým či vyjadriť názor je absolútne v poriadku ale aj to by sa malo robiť slušne a dôstojne. Tento článok toho príkladom rozhodne nie je.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.